Tříhlavý drak

Zdravíčko!

Dlouhá doba uplynula od posledního řádného rozboru, ale jaksi není čas a inspirace (klidně se podělte o přání k rozboru ;)), tak jenom na zlepšení nálady je tu jeden precizní tříhlavý drak v podání Michala Suchánka.

Červená Karkulka

• Hl. postava: nezletilá členka pochybné sekty červenokapucatých, bez základního vzdělání
• Další postavy: babička = důchodkyně, té nic moc zazlívat nemůžeme; myslivec = vyhlášený tyran
• Vlk - rozlišujeme dva charaktery této postavy: 1) chudák bojující za vlastní existenci; 2) nebezpečný delikvent

Díky dvojímu rozlišení jedné z postav se nám naskytují i dva rozlišné příběhy, bohužel se stejným smutným koncem:

Děj 1:

Nezletilá dívka s alkoholem v košíku neuposlechne radu své maminky a sejde z cesty, jen aby mohla nelegálně natrhat obecní kvítí. Vlk chce ušetřit její mladý život a raději se zeptá na babičku, která tu už stejně nebude dlouho. Karkulka mu všechno vyzvoní. Vlk dojde na místo určení a udělá co je nutné pro jeho přežití - to jest sežere babičku. Lehne si do postele, aby mohl v klid trávit. Do toho dojde Karkulka s nakradenou kyticí. Nevzdělaná v přírodopise nerozezná člověka od převlečeného vlka a nepříjemnými otázkami týkajícími se vzhledu souží trávícího vlka. Není se co divit, že to vlk nevydrží a sežere ji. Když už to konečně vypadá na klid pro post-prandiální somnolenci, objeví se myslivec, který vlkovi nemilosrdně rozpáře břicho bez zjevného důvodu. Na místo dvou osob mu žaludek naplní kamením. Vlk po probuzení pozná, jak ho myslivec doběhl, a rozhodne se svůj bídný život skoncovat skokem do studny. A co myslivec s babičkou a Karkulkou? Ty nenapadne nic lepšího, než se spít vínem od maminky. Alkohol mladistvým!!

Děj 2:

Nezletilá dívka s alkoholem v košíku neuposlechne radu své maminky a sejde z cesty, jen aby mohla nelegálně natrhat obecní kvítí. Vlk si všimne osamělé mladé dívky a zkusí po ní vyjet. Ta ho přesvědčí o tom, že v domečku za lesem bydlí lepší kost, než je ona sama. Vlk se vydá na cestu. Když však zjistí, že tu místo slibované blondýnky Pameliných kvalit, leží nemocná důchodkyně, naštve se a sežere ji. Na opuštění místa činu je však pozdě, neboť Karkulka už stepuje za dveřmi. Vlk se převleče za babičku, což mu dívenka sežere i s navijákem a vlk na oplátku sežere ji. Shodou okolností se kolem prochází myslivec, kterého nenapadne nic lepšího, než se stavit za babičkou pro nějaký ten nový drb. Vlk se pokusí sehrát divadýlko i na myslivce, ten ho však prokoukne a vypukne boj. Po několika minutách boje myslivec rozpáře vlkův břuch. Znovuzrozená Karkulka navrhne efektivní řešení na otázku: Co s tělem? Společně s myslivcem naplní vlkovo břicho kamením a bezvládné tělo shodí do studny. Na oslavu dokonale provedeného zločinu společně popíjí vínko od maminky, včetně nezletilé, ale už tak dosti zkažené Karkulky.

Sněhurka

• Popisována jako "dívka s tvářemi bílými jako sníh" - pokud není albín (čemuž barva jejích očí nenasvědčuje) myslím, že tu máme co dočinění se zombie... Ještě že se nerozpadá!
• Macecha je učebnicový příklad schizofrenie (zrcadlo opravdu normálně nemluví!) a narcismu!
• Macecha by se také dala považovat za jakéhosi "bosse" zámecké mafie, kdo jiný posílá podřízené dělat špinavou práci (vraždu).
• Myslivec, vybraný ke splnění jednoduchého úkolu (odstranit Sněhurku), se ukáže jako slaboch, který nedodrží příkaz nadřízeného a následně jako naivka, když věří, že Sněhurka, zvyklá na pohodlí paláce, dokáže přežít v nehostinném lese úplně sama... A také dosti podceňuje královnu, když jí místo lidského naservíruje zvířecí srdce.
• Uznávám, že Sněhurka je zoufalá a ztracená, ale to ji neopravňuje k tomu, aby se vloupala do cizího domu, který očividně není stavěný na její velikost.
• Téměř okamžitě začne bořit zažité zvyklosti a dá se do úklidu za pomoci lesních zvířat, která makají jak černá! Srnec olizuje talíře, veverky namotávají pavučiny na vlastní ocasy, jelen dělá sušák na prádlo, které je prané na želvě. Jasný případ týrání zvířat...
• Konečně se do domu vrací jeho právoplatní majitelé. Sedm malých mužíků. Už to můžeme považovat za diskutabilní. Minimálně se setkáváme s šikanou nejmladšího Šmudli.
• Trpaslíci asi pohrozili Sněhurce udáním, protože u nich zůstává jako levná pracovní síla. Pere, vaří, uklízí - to vše za stravu a střechu nad hlavou.
• Do příběhu se opět vkrade královna, která se vydává za pokojnou důchodkyni, která jen prodává šťavnatá jablíčka. Lež jako věž. Proč jen to naivní Sněhurka neprohlédla?
• Když už to vypadá, že se konečně celý příběh uzavře - královna má svůj vysněný post Miss, zvířátka mají konečně pokoj od tyranie, akorát trpaslíci přišli o služebnou - si to nakráčí princ, který do těch největších houštin, ve kterých se skrývá trpasličí domek, přijede v sedle bujného oře. Více než jasné jsou u něj známky nekrofilie. Kdo jiný by se vloupával do rakví, aby mohl líbat neznámé dívky?
• A jak to tedy skončí? Schizofrenické narcistce je sebrána koruna i se šerpou Miss Královna, a na trůn usedá princ se svojí věrnou mrtvolkou po boku...

Šmoulové

Ano, ano... I na této partičce povedených podivínů je mnoho podezřelého. Například fakt, že v celé skupině je pouze jedna šmoulice. Nikde není psáno, že Šmoulové vyskakují z děr v zemi, tudíž doufám, že je jejich původ podobného případu, jinak chudák Šmoulinka. Všimli jste si někdy, včem takoví Šmoulové bydlí? - Houbičky! Ano, skutečně to jsou obří houbičky. Už se nedivím, že jsou neustále tak veselí. Kdo víc, co všechno pěstují na zahrádce. Ale hlavní problém se skrývá v zabarvení jejich pokožky. Modrá. Stejně jako naftalen (či jakási tomuto podobná látka)!! Barva se zřejmě změnila po nadměrném užívání! To otevírá další otázku: Kdo jim dealuje? Odpověď je ale více než jasná! Od ostatních se odlišuje červenými kalhotami a čepičkou (a není to červená Karkulka). Pokud jste mysleli na Taťku Šmoulu, uhodli jste! To je ten strůjce faktu, že pokaždé, když jsou Šmoulové v úzkých, nepropadají panice, ale smějí se a hledají nová a nová řešení. Jsou sjetí! A nesmíme zapomenout na Gargamela i s jeho věrnou číčou. Proč neustále trýzní naši bandu zralou na odvykačku? Proč je nenechá v klidu spát? Že by mu něco chybělo? Něco modravého, co mu Taťka Šmoula odmítá vydat? A máme tu dalšího závysláka! Ten má však už silný absťák a proto unáší Šmouli a kuje pikle. Je to jen zoufalý čaroděj, který potřebuje pomocnou ruku. A my přesto s radostí usedáme před obrazovku, když zaslechneme znělku našeho oblíbeného modravého seriálu. Jen doufám, že sledování nemá stejné účinky jako naftalen. Nerada bych skončila jako Gargamel...

Princ Bajaja

(Začínám touto pohádkou, protože to ona mě přivedla na toto zcestí ;))

• Hl. hrdina: už ne zas tak mladý princ, lehce zmanipulovatelný se sklony ke lhaní, zlodějině a přetvářce
• Další postavy: mluvící kůň = manipulátor, který si zahrává s lidskými city; princezna = ukázkový příklad naivity (+ blondýnka)
• Děj: Hned v úvodu pohádky princ vychází z na první pohled neobydlené zříceniny a posléze ji i zamyká. Tím ponechává své "království" na pospas osudu. Po té přesvědčí babičku, že jí pomůže s vozíkem, který po necelých dvou metrech opět ponechá nebohé důchodkyni a odkráčí pryč. Potká mladou krásnou dívku, očividně urozeného původu. Tu zatáhne do křa, okrade o šátek, urazí a aby toho nebylo málo, tak jí oznámí, že si pro ni přijde. Jenže! To by nesměl potkat hlavní problém celého příběhu - mluvícího bělouše. Tento kůň, trpící manipulátorskými sklony, mu doslova přikáže, aby se vydával za němého poloslepého prosťáčka, který pracuje v zámku. Což znamená, že bude neustále po boku své vyvolené princezny, nesmí k ní však promluvit a dokonce si ji nesmí prohlédnout oběma očima. Což vede k tomu, že jí lže z oka do očí. Princezna mu to žere i s navijákem a dokonce si jej pojmenovává Bajaja, jako by byl jedno z jejích zvířátek. Pěkná namlouvací technika. Na další příkaz koně (ano, on ve skutečnosti nechává svůj život řídit zvíře, které už před naším letopočtem bylo spíše pomocníkem ve fyzické činnosti, a nevím, že by se dochovaly nějaké zprávy o tom, že by jsi kůň otevřel seznamku v jakémkoliv století) nasazuje svůj život v boji proti "ohavnému tříhlavému drakovi". Další kámen úrazu: proč musel drak zemřít? No tak požírá princezny. Ty kuřata, která si nechávala princezna servírovat na stůl taky měla rodiny a nikdo se o to nezajímal. Nicméně, drak je za záhadných okolností zabit. Každý normální princ by popadl vyděšenou princeznu, využil její chvilkové slabosti a požádal ji o ruku. Ta by v návalu endorfinu z přežití souhlasila a byla by svatba. Ale to by nebyl Bajaja, aby nedal na naprosto absurdní radu svého čtyřnohého vůdce. Pobere svých pět švestek a odjíždí z místa činu. Vystrašená a osamělá princezna se ve svém zoufalství vrací na hrad, aby mohl proběhnout souboj o její již zlomené srdce. Hlavním favoritem je Černý rytíř. Bez okolků kosí jednoho účastníka turnaje za druhým. V tom si to ale opět přijíždí Bajaja v rafinovaném převleku statného prince na svém věrném oři. I přes jasnou výhru mu však Černý rytíř nehodlá nechat princeznu tak lehce a vypukne boj, který je ukončen několikanásobnou vraždou přímo před zraky pana krále i nastávající nevěsty. Hlavní manipulátor však odváží svého "učedníka" pryč. Zoufalá princezna se vydává za ním. Ve chvíli, kdy se však její cíl ztratí ve skále propadá zoufalství a skácí se do kapradí. Kůň ovšem stále nemá dost. Nedovolí princi zakročit, ale opět jej přinutí svým plynulým projevem, že ráno je přece jen moudřejší večera. Když se tedy Slunce vyškrabe na oblohu a princ proloupne svá očka, zjišťuje, že jeho opora, která mu do teď říkala, co a jak je pryč. Jako náhradu však nalézá v kapradinách promrzlou princeznu, které očividně nezná základní pravidla pro přežití v přírodě a proto se bezmyšlenkovitě vrhá kolem krku prvnímu, kterého uvidí. Jaká náhoda, že je to právě její vyvolený. A žili šťastně až do té doby, než se princezna dozvěděla, jak ji škaredě její milovaný tahal za nos.

Dobrý den...

...večer, ráno, chuť, či ať už děláte cokoliv.

Máte rádi pohádky? Ano? No kdo by taky neměl... Známe je všichni. Ať už se jedná o klasické české Bajajárny, nebo Disneyho Popelavé Sněhurky se Zvířetem. Co se ale ve skutečnosti odehrává ve Stokorcovém lesíku, nebo za dveřmi chaloupky na kuří nožce? Na tyto a ještě mnohé další otázky, které jste si vždycky kladli (nebo nekladli) se Vám pokusím odpovědět. Protože každá pohádka má v sobě něco, co dřív či později musí ven! ;)

P.S.: Nevykládejte si to špatně! Nejedná se o výsměch umělcům, kteří tvoří naše dětství! Je to jen další pohled na tato mistrovská díla ;)